Zpracování biografie historika Josefa Dobiáše představuje větší problém než v případě většiny jiných osobností Univerzity Karlovy z první poloviny 20. století. Důvodem je šíře zájmů mimořádně vzdělaného a pilného badatele a přednášejícího, který byl sice v
prvé řadě řádným profesorem starověkých dějin na filozofické fakultě, širší veřejnosti (a také většině historické obce) je ale znám spíše jako autor nejrozsáhlejšího individuálního pokusu o sepsání monografie z dějin středně velkého města v českém prostředí.
Tím se ovšem dílčí historické obory, do nichž zasáhl, nevyčerpávají (numismatika, památková péče…). Kolektivní monografie, na níž se podílejí autoři s různou specializací, je tedy jednou z nejlepších možností, jak uvedené klubko problémů rozmotat. Editorce se
podařilo shromáždit reprezentativní kolektiv autorek a autorů, kteří ve svých textech pokryli takřka celou šíři Dobiášova odborného zájmu, přičemž nebyly opomenuty ani jeho životní osudy a zasazení osobnosti i díla do širšího kontextu vývoje české historiografie. Rozsah
textů věnovaných dílčím tématům je vyvážený (oceňuji především, že jsou zhruba stejně zastoupeny dějiny starověku a historická regionalistika). To vše je obohaceno o cenné materiálové přílohy (bibliografie a seznam přednášek, osobní vzpomínky žáků)."
