Je pravdou, že K. H. Frank byl v letech 1939-1945 faktickým pánem Protektorátu Čechy a Morava. Po celou tu dobu usiloval nikoli neúspěšně o to, aby Hitlerem mu zadaná politická linie - udržet na svěřeném území co největší klid a zajistit chod zbrojní výroby - byla
striktně dodržována, a to jak tvrdými represivními opatřeními, tak politikou "cukru". Frank by však nedokázal svou roli plnit, kdyby neměl k ruce a za zády vysokého důstojníka SS dr. Roberta Giese jako svého osobního tajemníka a později šéfa ministerského úřadu. Gies,
Heydrichův člověk, byl mocným mužem v pozadí, skutečnou "šedou eminencí", označovanou též za Frankova "zlého ducha". Jak pamětníci, tak historikové se shodují v tom, že na všech Frankových závažných činech a opatřeních se Gies podílel a stál rovněž za vznikem pro
nacisty klíčových memorand, Frankem podepsaných, včetně toho, které se týkalo "konečného řešení české otázky". Robert Gies byl nakonec lépe informován o dění v protektorátu než sám K. H. Frank a jeho reálná moc byla obrovská. Gies stál rovněž za tzv. úklidovými
opatřeními prováděnými nacisty na konci války, dohlížel na ukrytí "štěchovického archivu" a zcela nepochybně věděl, kam byly z Prahy odvezeny insignie Univerzity Karlovy a její archiv.
Po skončení války Robert Gies "zmizel": po krátké internaci Američany se
skrýval v západním Německu pod falešným jménem, aby po nějaké době zahájil svou další kariéru. Pokusy v 60. letech postavit Giese před soud jako válečného zločince vyzněly do prázdna.
