Kniha ukazuje dopady kolonialismu na životy příslušníků novoguinejské etnické skupiny Nungon. Na základě jednoho desetiletí terénního výzkumu a rozboru archivních dokumentů autor pojednává o proměnách způsobu života Nungonů, které se začaly od třicátých let 20.
století odehrávat následkem prvních kontaktů s australskou administrativou a luteránskými misionáři. Autor v knize nesděluje jednoduchý příběh, ale vykresluje často si protiřečící střípky ze života Nungonů, jak je mohl vyslechnout od místních, zažít s nimi i vyčíst z
dochovaných dokumentů. Ukazuje, jak pozoruhodně rychle došlo k transformaci jejich komunity. Z lidí neznalých písma se stali křesťané, kteří čelí náboženskému schizmatu, úspěšně pomáhají při záchraně stromových klokanů, vyvážejí kávu do Seattlu, míchají cukr do
čaje, připravují si instantní nudle a někteří sdílejí svůj život na sociálních sítích… I odlehlé papuánské vesnice jsou součástí globálních propojení.
