V prostoru okolo nás obvykle vnímáme hmoty a nikoliv prázdno mezi nimi.
Soustřeďujeme se na objekty a nikoliv na vztahy, které vzájemně vytvářejí. Zaznamenáváme průběh cest, jejich tvar, počátek, cíl a nikoliv jejich směřování. Možná ale, že to podstatné se někdy
skrývá mezi objekty - ve zdánlivě prázdném meziprostoru, v charakteru samotných vztahů, v neviditelných směrech cest.
Instalace Michala Škody vytvářejí v galerii vlastní společný prostor, vymezovaný milníky jednotlivých objektů. Kresby a sochy jsou jádry uspořádání
prostoru, ohnisky koncentrace vztahů, místy křížení a odvíjení směrů.
Prostorové objekty a plošné kresby v sobě - jako černé meteority - zhušťují nekonečno, vrací do sebe samotných počátky, konce, směry.
Prázdno mlžných kreseb je plné prosakujících vztahů,
které kulminují ve zčernalých stopách křížení. Fragmenty cest v liniových kresbách nezaznamenávají jejich začátek ani cíl, tvar ani průběh - jen naznačují směřování.
Nacházíme se uvnitř vztahů. Jsme jejich součástí. Mysl se stává prostorem, prostor
myslí.
(Pavla Melková)
Tiráž
Tam někde daleko něčeho úplně
Kurátor a koncepce výstavy: Pavla Melková, Michal Škoda
Texty: Pavla Melková
