Každé médium v tom nejobecnějším slova smyslu si v prostředí současného evropského umění po staletí buduje své vyjadřovací prostředky, své kódy, tvůrčí způsoby sdělování, i svou žánrovou, estetickou a sociokulturní orientaci. Za několik desítek let existence
soustavné umělecké tvorby pro rozhlas se vyvinula celá řada více či méně ustálených, standardizovaných a tradici konstitujících forem, ať už je to rozhlasová hra, rozhlasový dokument, umělecká reportáž ad. To, co bývá dnes nejčastěji nazýváno "radioartem" se snaží - v
různých zemích různými způsoby - prozkoumávat prostor právě nad tím vším standardizovaným, ustáleným, zřejmým a čitelným. Radioart se snaží objevovat nové vyjadřovací prostředky, nové formy oné "interaktivní akustické komunikace" a ověřovat jejich platnost a vhodnost
pro zpětné užití ve standardizované mediální produkci. Tím dlouhodobě - tak jako v každém oboru lidské činnosti - vystupuje z pomyslného ghetta uzavřené laboratoře a existuje jako nezastupitelné podhoubí, z něhož vyrůstají nové podněty pro tvorbu dalších generací
umělců.
