Kniha analyzuje čtyři hlavní dimenze postojů k politickému režimu a jeho institucím a popisuje proměny těchto postojů v české veřejnosti v období let 1996 až 2006. Těmito dimenzemi jsou legitimita režimu, institucionální odcizení, individuální odcizení a politická
nespokojenost. Hlavní argument knihy spočívá v tvrzení, že události let 1997 a 1998 (hospodářské problémy, finanční skandály stran a vládnutí na základě opoziční smlouvy) přispěly výrazným způsobem k nárůstu nespokojenosti veřejnosti s politikou a stranami, a to natolik,
že ani hospodářské oživení a znovuobnovení soutěživosti mezi dvěma hlavními politickými stranami ČSSD a ODS nevedlo k obnově hodnot politické spokojenosti a důvěry v politiku na úroveň první poloviny 90. let. Autor zároveň ukazuje souvislost mezi legitimitou politického
režimu a nespokojeností s politikou, neboť na konci 90. let minulého století souběžně s nárůstem politické nespokojenosti klesala v české společnosti legitimita demokracie. Kdy a proč začala být česká veřejnost výrazně nespokojená s politikou? Proč česká společnost v
současnosti podporuje demokracii méně než v první polovině 90. let? Promítá se nárůst negativních postojů k politice do volebního chování českých občanů? Má souběžný nárůst podpory KSČM a pokles volební účasti společné příčiny?
