Sebevražda bývá u mladých spisovatelů horkým literárním tématem. Také Jon Oystein Flink otevírá svůj útlý román scénou, v níž se zoufalý vypravěč, třicátník unavený životem, pokouší oběsit na záchodové trubce. V dokončení činu mu zabrání řada nepříznivých
okolností, a tak vymýšlí další způsob, jak skoncovat se životem. Ani později však není úspěšný a je nucen nadále přežívat v odporném norském hlavním městě a v neméně odporné norské společnosti, v nenáviděném světě. A přestože dělá maximum pro to, aby potlačil
pesimismus, nenávist a zoufalství, jež v sobě nosí, a přizpůsobil se společenským konvencím, nedaří se mu to. O tom všem jeho blízcí nemají tušení, protože navenek se jeho život odvíjí naprosto spořádaně - je považován za seriózního spisovatele a úspěšného mladého
muže, který co nevidět uzavře sňatek se svou snoubenkou. Vedle této tváře má však i tvář druhou, zcela odlišnou, kterou ovšem úspěšně skrývá. Když se nakonec rozhodne s rozdvojeností své osobnosti vypořádat a vypadá to, že se jeho život přece jen změní k lepšímu a on
dosáhne jakéhosi štěstí, dojde k drsnému zvratu. Flinkův román je syrový, melodramatický, sarkastický, ale zároveň hravý i vtipný.
