Druhá básnická sbírka Radovana Jursy sestává výhradně ze čtyřverší, což ovšem autora nijak myšlenkově ani poeticky neomezuje. Naopak - redukce "zbytečných" slov a celkové zhuštění přidává jeho veršům na síle působivosti. Použitá slova pak pečlivě vybírá z
opravdu bohaté zásoby a s cizelérskou (či v jeho případě vzhledem k povolání kardiochirurga s chirurgickou) precizností k sobě tak, aby co nejpůsobivěji zobrazila vnitřnímu zraku pocit, který chce sdělit. Je to poezie silně pocitová, niterná, poezie sahající a zasazující do
hlubin vědomí i povědomí. Je to poezie duše a mysli, které Jursa regeneruje a kultivuje, stejně jako ve své profesi rekonstruuje ten nejdůležitější a přitom nejsymboličtější orgán lidského těla. Jako by tušil, že srdce sebelépe fungující je bez úzkého vztahu s duší a
myslí pouhým svalem.
Nedílnou součástí sbírky jsou frotáže havířovské výtvarnice Ivony Vlčinské, tvořící s vybranými básněmi vzácnou symbiózu. Neilustrují, ale doplňují je tím, že vyjadřují to, co je za slovy. Jsou to kresby iluzivní, jen lehce se konečky
prstů dotýkající s verši. Tak, jako se dotýkáme představ a prožitků svých a svých nejbližších. A tak se Jursova a Vlčinské sbírka dotýká nás.
