Rudolf Roden (nar. 1923), rodák z pražské židovské rodiny, se roku 1942 přihlásil dobrovolně do transportu, aby mohl sdílet osud se svou budoucí ženou Evou. Nejprve se ocitli v Terezíně a poté ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Odtud Rudolf Roden unikl jen kvůli tomu, že byl
při selekci vybrán na otrocké práce v Německu. Na sklonku války přežil i pochod smrti. Ve svobodném Československu začal studovat medicínu na Karlově univerzitě, avšak po komunistickém puči v roce 1948 emigroval se svou ženou Evou do Kanady. Zde vystřídal rozmanitá povolání
(rytec, masér, prodavač, číšník, asistent v nemocnici) a dostudoval medicínu. Roku 1956 si otevřel v Montrealu soukromou lékařskou praxi, později se orientoval na psychiatrii, kterou od roku 1978 přednášel na texaské státní univerzitě v Galvestonu. Soukromou psychiatrickou praxi
provozuje dodnes v Montrealu. V Česku mu vyšlo několik knížek, z nichž nejznámější jsou vzpomínky na utrpení ve vyhlazovacích táborech, které napsal se svou ženou Evou Rodenovou pod názvem Životy ve vypůjčeném čase.
