V částečně autobiografické knize vychází Daniel Pennac z paradoxní osobní zkušenosti: tento kdysi „špatný žák“ a „beznadějný případ“ nakonec vystudoval vysokou školu a třicet let působil jako učitel na druhém stupni a profesor francouzštiny. Po roce 1973
dokonce začal psát a jeho románový cyklus o potrhlé rodině Malaussénových mu přinesl neobyčejný úspěch u čtenářů i kritiky.
Ve své knize Učení mučení líčí, jak se trpké dětské zkušenosti beznadějného žáka a lempla,
navíc postiženého dysortografií, později promítly do jeho přístupu k žákům (často pracoval s problematickými dětmi na předměstských sídlištích), jak je při hodinách poněkud svérázným způsobem motivoval a jak jeho výuka naučila žáky myslet a často je rozhodujícím
způsobem poznamenala na celý život. Kniha Učení mučení získala ve Francii v roce 2007 prestižní Renaudotovu cenu.
Kniha napsaná svižným a čtivým stylem může být dobrou inspirací nejen pro učitele a vychovatele, ale i pro rodiče a
vůbec všechny čtenáře, kteří jsou přesvědčeni, že člověka netřeba otloukati, ale rozvíjeti.
