Šestačtyřicet textů tvořících volnou básnickou skladbu. Studené, nehostinné a jen zdánlivě pohádkové prostředí, v němž se báseň někdy pro jistotu vyslovuje jako ochranná formule či zaklínadlo. Hledání a cesty. A na nich Bůh, který vůbec nad ničím nedohlíží a
ničemu nedává spolehlivý řád a smysl. - I přes tuto v zásadě mytickou polohu jsou texty druhé básnické knihy Kateřiny Kováčové silně osobní, jejich typickou komunikační polohou je dialog, snaha o dorozumění. Postavy a subjekty sbírky jsou přes svou vnější "nadpřirozenost"
bytostmi zcela lidskými: hledajícími, pochybujícími, zmítanými nejistotou. V tomto ohledu se knížka nijak neskrývá v pohodlném mytologickém bezčasí a zůstává textem ryze současným a aktuálním.
Kateřina Kováčová (nar. 1982) debutovala knihou básnicko-prozaických
textů Hnízda (2005), za niž získala Cenu Jiřího Ortena. Dále vydala román Soumračno (2007); věnuje se rovněž tvorbě pro děti (O Lucince a kouzelné lucerně, 2011).
