Básnická sbírka Jaroslavy Hercíkové, v pořadí již pátá, stvrzuje rčení - v tomto případě symbolické - o dobrém víně a jeho zrání. Uzavírá (doufejme že pouze dočasně) jakousi zatímní pentalogii básnického díla, z něhož poslední tři svazky nesou současně rysy
suverénní trilogie (Zastrčit vystrčit, Šaty s píčou, V ní…). Názvy sbírek mohou u slabších jedinců vyvolat dojem, že autorka trpí chronickou maladaptací vůči okolnímu světu, nicméně není tomu tak. Jde o doslovné citace z textu, úmyslně vytržené z kontextu, které
Hercíková s typickou hravostí předhazuje čtenářově fantazii (čistému vše čisté).
Poezie J. H. je multipolární, má blízko jak k surrealismu, tak k čistému básnickému realismu, symbolismu, fantastice, romantismu i dekadenci. Pečlivě namíchaný ale přitom zcela spontánní
koktejl impulzivních, velmi emotivních textů, záměrně oscilujících mezi pavlačovou filosofií a intelektuálně-alchymickým kamenem mudrců.
