Opravdu je nutné vydávat další knihu o postavě dokonale "vytěžené" - faktograficky, umělecky - jako je římský císař a český král etc., Karel IV.? Za posledních padesát let vznikly v českém prostředí o této historické figuře minimálně dvě vysoce kvalitní monografie,
od Jiřího Spěváčka (1979, nakl. Svoboda) a Františka Kavky (1998, nakl. Argo), a dále nespočet dílčích prací zkoumajících císaře ze všech možných úhlů. Karel a jeho doba byli popsáni a analyzováni ve vztahu k sebeprezentaci (životopis Vita Caroli je ukázkový příklad
císařova dokonalého PR), mysticizmu, politickému a životnímu pragmatismu (zde se otevřel velký prostor pro vývojové psychology). Český knižní trh je navíc Karlem IV. přesycen, zejména v souvislosti s loňským výročím.
Z pestré škály informací vzniká mnohovrstevný
obraz středověkého panovníka skutečně evropského formátu. Přínos Karlovy vlády pro Země Koruny české je patrný dodnes. Nejde jen o velkorysé rozšíření Prahy založením Nového města, a dále založení Karlštejna nebo Karlovy univerzity. Zájem velkého panovníka se
například soustředil i na, v té době poněkud chaotické, pěstování vinné révy. Roku 1358 byl vydán Karlův vinařský mandát, vymezující právní rámec vinařství. I z tohoto důvodu se mezi Čechy (Morava se v této oblasti vyvíjela svébytně) označovanými za národ pivařů
vždy našla významná skupina ctitelů kvalitního (!) vína. Stejně pevně jako vinařství byl založen v roce 1357 Karlův most, dodnes odolávající povodním, válkám, dopravě a turistům. Není divu, že v anketě o Největšího Čecha zvítězil právě císař Karel, i když tak
úplně Čech nebyl. Mezi "českými" přemyslovskými předky najdeme Štaufy, Arpádovce i Rurikovce, ale nelze popřít, že bez Českého království, coby mocenské základny, by byla cesta českého prince Václava, později Karla, na římský trůn mnohem složitější, ne-li zcela
vyloučená.
Kniha, kterou připravujeme, nepřináší nová, senzační odhalení. Na straně druhé nejde ani o strohé shrnutí dat, předkládané informace jsou různobarevné a nestálé, jako sklíčka v KALEIDOSKOPU. Stačí jiný úhel, jiný odraz světla a obraz (doby i
historické postavy) se mění. Tento přístup považuji za přesnější, často se zapomíná, že žádná doba ani osoba nemá pouze jediný rozměr.
