Milénia o sakurách

Ve své jedenácté básnické sbírce Hana Karolina Kobulejová osobitě otevírá náměty, jež jsou základem jejího poetického cyklu. Vytvořená elipsa dává šanci sledovat pouť slunečního paprsku, který umožňuje známá zátiší spatřit nově. Nalézání citu a vzájemné blízkosti, pronikání pod povrch věcí, jevů i neobvyklých dojmů, to je jen několik z mnoha aspektů, kterými čtenářům odhaluje svůj niterní svět. Prostřednictvím básní nám naznačuje, že k prozření můžeme dojít kdykoli, kdekoli a v důsledku třeba i nepatrného impulzu, neboť s každým naším nádechem něco končí, ale zároveň i začíná. Někdy hlasitě a jindy tiše nás vyzývá, abychom se vydali na cestu sebepoznání, která nás dovede ke spoustě úžasů, a na rozdíl od ostatních cest si můžeme být jisti, že se díky ní posuneme ještě dál. Kam? To už záleží na nás.