Básnický debut Andrei Slovákové (1981) používá dokumentaristickou metodu sběru materiálu i filmový střih. Krajiny autorčiny poezie jsou znepokojivě přitažlivé, připomínají obrazy experimentálních filmových snímků s jejich posunutou barevností. Andrea Slováková
sugestivně a bez frází hledá odpověď na otázku po tom, jak blízko můžeme být lidem, ktetré milujeme. Autentické prožitky dodávají básním přesvědčivosti: „Tvoje obrovské tělo drtí to mé, / nemám přání, / vede mě jen zuřivá snaha / dostat se k tobě hlouběji. /
Nemůžu polapit dech, když se mě dotýkáš, / těmi tlapami mě nadzvedáváš / a přitiskuješ.“
