Kniha zkoumá kolečka povolovacích řízení a dalších kroků, kterými musela myšlenka projít na cestě od autorky či autora nebo společenství kolegů přes nakladatelství až ke knižním recenzím; osobní, profesní a textové strategie autorů a autorek, jejich vnímání cenzury a
autocenzury a jejich vyjednávání s redaktorkami a dalšími aktéry ve vědeckých institucích, komunitách a redakcích; a způsoby, jakými se badatelé a badatelky snažili sdělit své myšlenky čtenářstvu. Na pozadí ideologicky motivovaných vědních politik se v pomyslných
rozhovorech o své práci v posledních dvou desetiletích státního socialismu setkávají čeští a maďarští historici, filozofky, literární vědci, socioložky či redaktoři naučné literatury. Jejich vyprávění utváří typologii vědeckého publikování za státního socialismu a
slouží jako primární text pro následnou teorii státněsocialistické cenzury. Epilog reflektuje vzpomínky na státněsocialistické vědecké publikování ve světle současných debat o budoucnosti humanitních věd a relevanci zkušeností české normalizace pro současnost.
