Fenomenologie animality, jejíž východiska představuje kniha Florence Burgatové, neusiluje o etická řešení týkající se statusu zvířat v západní společnosti. Cílem knihy Svoboda a neklid zvířecího života je analyzovat způsoby, jakými k životu zvířat přistupovali dědici
karteziánského myšlení, odprostit se od vnímání zvířete jako protipólu lidství a položit základy skutečné ontologie animality. Proto se Florence Burgatová vrací k autorům jako Hegel, Uexküll, Schopenhauer, Bergson, Jonas nebo Merleau-Ponty, pro něž je zvíře tím, kdo svému
prostředí a chování uděluje vlastní smysl nezávisle na člověku. Ani vitální síla, ani pojetí organismu jako stroje nadaného vědomím totiž nemohou postihnout skutečný význam chování, které je nejvyšším projevem života a jeho svobody. Snaha udržet dosavadní postavení
člověka jako živé bytosti, jež překonala stádium animality, podmíněná potřebou zachovat lidem zvláštní morální status, ale zároveň představuje nezamýšlený návrat k metafyzice. Co se stane, když přestaneme chápat život podle fyzikálních zákonů a hodnotit jej na
základě antropologických, kognitivních kritérií, a povšimneme si dynamiky, která je mu vlastní?
