Životy lidí se podobají plynutí stébla na hladině řeky. Řeka teče zvolna, bez rušících poryvů větru, bez houpavého vlnění, stéblo se zvolna sune podle tvaru proudu do zatím neznámé budoucnosti. Přírodní a fyzikální zákony přisvědčují vláčnému a nerušenému
pohybu stébla a ponechávají hladinu řeky i tvar stébla v jistotě bytí. Ke změně poklidu na hladině řeky přispěje vánek a vítr a déšť a bouře – stéblo se zachvěje a jen s obtížemi (a ne vždy) překoná rozkmitání hladiny řeky. Brání se, vzpírá se zaplavení a drží
se vší silou nad vodou. Ne vždy se mu to podaří. Jistota poklidné hladiny řeky se ztrácí v nejistotě osudového rozvlnění životními peripetiemi. Obdobné jsou osudy lidí. Neseni dějinnými událostmi, lidé se ne vždy programově a úspěšně pokoušejí o vzdorování vánku a
větru, dešti a bouři. Knížka vypráví o životě několika přátel, kteří vyrůstají a žijí v malém městě severní Moravy. Děj se odehrává v době od třicátých do devadesátých let minulého století. Studijní, pracovní a politická angažovanost či neangažovanost jim
přináší výhody i pády. Do jejich společenství se zapojuje i známý, který prožil Terezín jako chlapec. V milostných vztazích a v životním přesvědčení hlavního hrdiny se uplatňuje jako hlavní zásada úmyslně neškodit. V mysli mu osciluje víra v Boha a dodržování
desatera, vkonání pak pochybnost o správnosti jeho jednání s ženami, které v jeho životě zaujímají významné místo. Urovnává jim cestu, poskytuje vstřícnost a porozumění, pomáhá jim překonávat těžké chvíle, přijímá jejich nabízenou náklonnost. Hlavní hrdina,
úspěšný podnikatel, po rozloučení s blízkými (ne nejbližšími, ale blízkými) podléhá jako to stéblo na hladině řeky prudkému dešti, který se snáší na proud plynoucí řeky.
