Když se v roce 1940 v koncentračním táboře Ravensbrück poprvé setkaly Milena Jesenská a Margarete Buber-Neumann, vzniklo mezi nimi intimní pouto. Milena – první překladatelka Franze Kafky a jeho epistolární láska – byla výraznou novinářkou a otevřenou odpůrkyní fašismu.
br Nekonvenční, bisexuální feministka předběhla svou dobu a po okupaci Československa se její byt stal útočištěm pro židovské uprchlíky. br br Margarete, Němka ze středostavovské rodiny, se nejprve provdala za syna filosofa Martina Bubera. Později ji však pohltila atmosféra
bolševické revoluce a po boku svého druhého partnera, komunisty Heinze Neumanna, se ocitla v jejím víru. Neumann byl v Moskvě označen za „politicky nespolehlivého“ a zahynul během Stalinových čistek. Margarete sama byla poslána do sovětského gulagu a po dvou letech vyměněna
Stalinem Hitlerovi – tak se dostala do Ravensbrücku, jediného nacistického tábora určeného výhradně pro ženy. br br Milena a Margarete se milovaly s vědomím, že za to mohou zaplatit životem. V poválečných svědectvích však byly lesbické vztahy stigmatizovány, a tak přeživší
mlčely. Kniha otevírá jeden z příběhů, které byly po desetiletí potlačovány, a vzdává hold dvěma mimořádně silným ženám, jejich odvaze a nezdolnosti. br br Jak později napsala Margarete: „Byla jsem vděčná, že mě poslali do Ravensbrücku, protože právě tam jsem poznala
Milenu.“
