Jeho balík skončil v mé schránce.
Uklidni se, úchyláku. V mé poštovní schránce.
Jakmile jsem zjistila, co je uvnitř, uvědomila jsem si dvě věci:
Patřil mému sexy sousedovi a ten měl temné tajemství.
Většinou jsem se řadila mezi milovníky koček. V tom
smyslu, že bych upřednostnila kočku v devíti z deseti případů. Nebylo to proto, že bych je měla nějak extra ráda, jen jsem neměla extra ráda většinu lidí.
Můj soused mezi většinu lidí nepatřil. Žil v bytě naproti mně a byl to ten typ perfektně oblečeného chlapa v nóbl
botách, který voněl jako reklama na Calvina Kleina a navíc to vypadalo, že ví, jak se používá dentální nit.
Ale k věci, tenhle chlap měl očividně svůj život pečlivě uspořádaný. Byl to pan Dokonalý, ale co se mě týká, potřeboval by trochu srazit hřebínek.
A jako
na zavolanou jeho dlouhý, tlustý balík pronikl do mé malé, úzké poštovní schránky.
Vím. Naprosto nechutné. Evidentně to byl trik, jak po mně vyjet. Pomineme-li fakt, že ho tam dala pošťačka, věděla jsem, co hraje můj soused za hru. Ano, naprosto přesně jsem to věděla.
Tak jdeme do toho. Nebo spíš na to, pokud chcete.
Omylem mi v bytě na balík několikrát spadl nůž. Prakticky se sám otevřel a já neměla na výběr, než se do něj podívat.
Z balíku na mě koukalo jeho malé tajemství. Jak se ukázalo, pan Dokonalý nakonec nebyl tak dokonalý.
Kdo by to byl tušil?
Nápověda: Já ano. Ale naprosto jsem si hodlala užít každou vteřinu toho, co mělo přijít.
