Český malíř Oldřich Blažíček (1887–1953) patřil ke generaci umělců, která se uplatnila se vznikem první republiky, kdy se vypracovala nová společenská a kulturní elita, nadšená pro ideje nového státu. Blažíček byl malířem plenéru, krajiny zachycoval ve všech
ročních dobách, nejčastěji v zimě a v předjaří. Mimořádná schopnost vystihnout interiéry architektur mu vynesla profesuru kreslení a malby na ČVUT v Praze. Monografie obsahující dosud nepublikované písemné dokumenty a fotografie z jeho pozůstalosti ukazuje Blažíčka jako
umělce, pedagoga a veřejně činnou osobu, věnuje se výstavní a spolkové činnosti i rodinnému a společenskému prostředí a zároveň odráží atmosféru jeho doby. Monografie je doplněna dosud nejrozsáhlejším soupisem malířova díla.
