Od účetní závěrky k daňovému přiznání PO
Novodobé české účetnictví pod taktovkou zákona o účetnictví oslavilo 35. narozeniny. Ohlédneme-li se, vidíme řadu změny, jejichž společným rysem je přibližování se mezinárodním účetním standardům a
sílící prvky povýtce neúčetní hodnotové politiky EU. Stěžejní poslání ale zůstává – věrné zobrazení skutečné hospodářské situace zachycené „po účetnicku“ systémem strukturovaných čísel v odpovídajících kolonkách s doprovodným popisem. Daň z příjmů si na
straně jedné sice usnadňuje práci tím, že vychází z účetního výsledku hospodaření, ovšem na straně druhé tuto základnu mnohačetně upravuje k obrazu svému, což bývá často ještě obtížnější úkol.
Jakkoli je zákon o daních z příjmů stále obsáhlejší,
neustále „vylepšován“ v tahu proti daňovým únikům a také zneužíván zákonodárci k podpoře či naopak potlačení určitých aktivit, není samospasitelný. U poplatníků DPPO totiž vychází z účetního výsledku – zisku či ztráty – což je ale principiální problém.
Účetní a daňový svět jsou již poměrně značně vzdálené a mají často odlišné ne-li přímo protichůdné zájmy. Názorné je to především u účetních nákladů, které nejsou přímo spojeny s peněžními výdaji, jako jsou nepeněžité vklady, odpisy, rezervy, opravné
položky apod. Správci daně dobře vědí, že obecná nechuť firem platit daně z příjmů spolu s liberálními účetními principy by vážně ohrozily už tak neduživou státní pokladnu. Proto vypadá ZDP tak jak vypadá, a proto je pracná, zdlouhavá a trnitá cesta od účetního
výsledku hospodaření k základu daně z příjmů a posléze k DPPO.
Cestovní náhrady v podnikání
Nyní platný ZP je – jak známo – postaven na zásadě „co není zákonem zakázáno, je dovoleno“. Zákonná úprava však určuje, kdy se
nelze od právní úpravy odchýlit. Dalším důležitým principem je tzv. minimální sociální standard, tedy právo, které musí obdržet za daných podmínek každý zaměstnanec bez ohledu na to, u jakého zaměstnavatele je zaměstnán. Speciálně je tato zásada vyjádřena právě v
části sedmé ZP pojednávající v § 151 až § 189 ZP o náhradách výdajů poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce, zjednodušeně řečeno pojednávající o cestovních náhradách.
Zákoník práce v souvislosti se sjednáváním podstatných náležitostí
pracovní smlouvy výslovně stanoví, že v pracovní smlouvě lze sjednat místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle sjednaného druhu práce vykonávána. To znamená, že místo výkonu práce může být v pracovní smlouvě dohodnuto i alternativně. To je novinka
nyní platného ZP, starý ZP pojednával pouze o místu výkonu práce v jednotném čísle a v podstatě nepřipouštěl sjednání více míst výkonu práce. V případě, že místo výkonu práce je sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které
nejčastěji začínají pracovní cesty zaměstnance.
Podle současné právní úpravy se cesty zaměstnance vyslaného k výkonu práce mimo místo výkonu práce posuzují jako pracovní cesty a cesty konané mimo pravidelné pracoviště zakládají také zaměstnanci právo na
náhradu výdajů spojených s výkonem práce pro zaměstnavatele. Právní úprava tedy ukládá zaměstnavateli povinnost poskytovat zaměstnanci náhrady výdajů, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce a v rozsahu a za podmínek stanovených v části sedmé ZP.
Problémy mzdové účetní
Odměňování za práci patří mezi pracovní podmínky, jejichž úpravu stanoví zákon. Jedná se o jedno ze základních práv zaměstnance a současně jde i o povinnost zaměstnavatele poskytovat za práci mzdu nebo plat. V souvislosti s
rostoucí inflací a zvyšováním životních nákladů jsou otázky kolem odměňování vysoce aktuální. Ve výkladu s praktickými příklady se zabýváme aktuální a komplexní úpravou odměňování, jak je obsažena v zákoníku práce a v dalších pracovněprávních předpisech,
zejména v nařízeních vlády.
Řada problémů v praxi mzdové účetní se vyskytuje zejména po novele zákoníku práce č. 120/2025 Sb. s účinností od 1. června 2025. V dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr se mzdové účetní rovněž setkávají s otázkami,
které vyplývají z dřívějších novel zákoníku práce č. 281/¬2023 Sb., od 1. 10. 2023 a od 1. 1. 2024.
V našem výkladu jsme se proto soustředili na nejčastější aktuální problémy, které musí řešit mzdové účetní v celé pracovněprávní oblasti, a v rámci
metodické pomoci jsme uvedli správný legislativní postup s příklady. V mzdově-právní agendě se rovněž používají ustanovení občanského zákoníku, pokud zákoník práce nebo mzdové předpisy konkrétní problematiku neupravují. Proto ve výkladu na některé z nich
upozorňujeme.
