Druhý díl série Postkoloniální myšlení I-IV, jejímž úvodním svazkem byl překlad knihy Frantze Fanona Černá kůže, bílé masky tvoří historické východisko odrážející angažovanou genezi postkoloniálního myšlení jako de facto emancipačního programu druhé vlny
"dekolonizace" - ozbrojeného i politického procesu boje koloniálních zemí za nezávislost, který byl na Západě vnímán jako proces rozkladu evropských imperiálních říší. Tyto procesy probíhaly v Asii a Africe od konce druhé světové války (1946 Filipíny, 1947 Indie, Pákistán
ad.) do poloviny let sedmdesátých. V této fázi artikulovali postkoloniální autoři v knize zastoupení perspektivy osvobození od faktické i symbolické koloniální nadvlády, od systémů podřízení, ovládání, nelidského uspořádání a útlaku. Hnutí za nezávislost v sobě nese
také zásadní otázku postkoloniální identity - na jakém základě se rozvíjí a bude konstruována nová, osvobozená politika (národní) identity? Na jakém půdoryse bude krystalizovat pojem postkoloniálního národa - na základě národního esencialismu (předkoloniální etnické,
jazykové, národní, kmenové "kořeny"...), anebo "konstruktivistickém" (jako myšlená společenství)? Tyto dvě do značné míry nekompatibilní koncepce indikují problémy, které jsou blízké také svědkům i aktérům postsocialistické transformace po roce 1989. Publikace obsahuje
klasické texty definující témata univerzality a diference, rezistence, jazyka jako epistemologické a imaginativní struktury moci ad. To, co tvoří specifiku zde přítomného výběru, jsou dva místní momenty pohledu na postkoloniální situaci - je to role autora a komunismus (respektive
dědictví totalitního režimu a v jeho rámci formované stereotypy ideologií).
