Americký fotograf, aktivista, historik a teoretik umění Allan Sekula (1951-2013) si za svůj celoživotní úkol vytyčil nově promyslet dokumentární tradici a umělecký realismus, zejména pokud jde o obnovu jejich spojitosti s radikální levicovou politikou. Ve svém díle se zabýval
především kritickými dějinami fotografie, zobrazováním ekonomických vztahů a práce v podmínkách globálního kapitalismu nebo strukturálním násilím či ideologií neoliberalismu.
V eseji Fotografie mezi prací a kapitálem z roku 1983 se Allan Sekula věnuje nejen historii
zobrazování těžby a pracujících v podzemí, ale i využití fotografie průmyslem jako nástroje dohledu nad manuální prací a budování veřejného obrazu průmyslových podniků. Problematiku fotografie jako práce a způsobů, jakými je práce zobrazována, rozvíjí autor v textu
Věčná estetika pracovních gest, původně vydaném roku 1996. Obě eseje představují stále aktuální četbu a mimo jiné předjímají myšlenky a témata relevantní jak v kontextu soudobého materiálního obratu probíhajícího v umění a sociálních vědách, tak v rámci debaty o
samotné umělecké činnosti jako práci.
