Chci se s vámi podělit o moje postřehy z toulek po Sušici a jejím kouzelném okolí, města, které mě přijalo před mnoha lety za svého občana. Od dětství jsem byla zvyklá brouzdat se pěšinkami porostlými mechem, prochodit nespočet cestiček. V Sušici se to hemžilo davy lidí,
které jsem vůbec neznala. Časem se vše srovnalo, ale přesto se mi stýskalo po mém rodném koutku Šumavy. Každou volnou chvíli jsem využívala k tomu, abych mohla dojít na nějaký kopec nad městem a zdálky spatřila moje "rodné hnízdo". Když se mi hodně zastesklo po šumavském
domově, vyšla jsem ke Kalichu, kde se v dálce rýsovaly kopce, které jsem všechny prošla jako dítě. Časem jsem postupně procházela městem, četla každou tabulku na domech a objevovala jsem i skrytá zákoutí na řece Otavě. Většinu volného času jsem věnovala poznávání
sušických uliček, zajímaly mě pamětihodnosti a začala jsem více pátrat po historii města. Zkuste i vy, milí návštěvníci, objevovat krásná místa, která popisuji, stojí za shlédnutí! Nemusíte vše zdolávat pěšky - do téměř všech popisovaných míst vedou silničky a
cestičky. Hezké zážitky přeje Marie Malá
