Sbírka povídek a novel Marii Judite de Carvalho (1921–1998) s názvem Tolik lidí, Mariano / Nevyřčená slova je první částí čtyřsvazkového souborného vydání (Obras completas). Autorčin debut, novela Tolik lidí, Mariano z roku 1959, byl kritikou vysoce ceněn. Prozaička a
novinářka Maria Judite de Carvalho začala psát v době nesvobody, kdy v Portugalsku vládl ultrapravicový autoritářský režim Antónia de Oliveiry Salazara, a patří dodnes k výjimečným hlasům portugalské prózy, do tzv. Karafiátové revoluce v roce 1974 byly ženské kulturní
projevy v této zemi sporadické. Jako manželka vlivného disidenta a rovněž významného literáta Urbana Tavarese Rodriguese byla často pod tlakem tajné policie, pár pobýval několik let v emigraci ve Francii a v Belgii. Hlavním jmenovatelem próz Marii Judite de Carvalho by mohlo být
hutné dusivé ticho, které je důsledkem neporozumění mezi mužem a ženou, stejně jako mezigeneračních nepochopení. Protagonistkami jsou především ženy, ze kterých vyzařuje neklid, deprese, negativita a sebezapření. Touha pohnout nepohodlným světem se projevuje zejména v novele
Tolik lidí, Mariano. Skutečným skvostem je velmi úsporným jazykem psaná novela Nevyřčená slova z roku 1961 oceněná ve stejném roce portugalskou Velkou cenou Camila Castela Branca za povídku (Grande Prémio do Conto Camilo Castelo Branco).
