Kniha o nezaměnitelném tvůrčím projektu tzv. druhé generace undergroundu je příspěvkem k obrazu skutečně nezávislého umění, kultury a života v "normalizační" době před listopadem 1989. Texty Jáchyma Topola, Viktora Karlíka, J. H. Krchovského a Víta Kremličky, jež jsou
často zhudebněnými básněmi, provází dobová esej Alexandra Vondry mapující historii kapely a "drama kapely v pěti dějstvích s epilogem", v němž Adam Gebert na základě rozhovorů s někdejšími účastníky a pamětníky "vypráví příběh, který oživuje atmosféru doby, sílu
přátelské pospolitosti, a snad i něco z tehdejší veselé a dobrodružné nespoutanosti". Tu, stejně jako výraznou performativní rovinu projektu, dokládá i řada unikátních, většinou dosud nepublikovaných archivních fotografií Ludvíka Hradilka a Vojtěcha Stádníka. Kniha v
obrazové redakci a grafické úpravě Josefiny Karlíkové obsahuje rovněž kalendárium a výběr z dobových reflexí s ilustracemi Anežky Hájkové. Pro dané volné uskupení literátů, hudebníků a výtvarníků, působících před listopadem 1989 mimo oficiální sféru a spřízněných
nejen generačně, ale především v tvůrčích a občanských východiscích a postojích, byla kromě jiného příznačná mezioborovost a těsné propojení tvorby napříč uměleckými žánry. O tom svědčí i výrazné literárně-výtvarné samizdatové počiny, jako byly sborníky Jeden
řez a X (Desítka) / Violit nebo časopis Jednou nohou / Revolver Revue ad., s nimiž úzce souvisela právě dnes již kultovní skupina Národní třída. Kromě zmíněných literátů a výtvarníka působili v tomto tvůrčím uskupení v proměnlivé sestavě i hudebníci Václav Stádník,
Jan Brabec, Tomáš Schilla, Vít Brukner, Martin Gruša, Josef Hřeben, Vojtěch Stádník a další. Publikované texty Národní třídy vynikají expresivním, syrovým a sugestivním jazykem a autenticitou obrazů, vystavovaných perspektivě sarkastického nadhledu, nadsázky a cynického
humoru a lze je dnes číst nejen jako živou výpověď o situaci mladého člověka v "normalizačním" socialistickém Československu, ale i o existenciální situaci moderního člověka.
