Na rostoucí ohrožení ze strany sousedního nacistického Německa zareagovala v polovině třicátých let minulého století Československá republika, po vzoru již tehdy legendární francouzské Maginotovy linie, výstavbou mohutného fortifikačního systému. Ten měl alespoň
částečně zmírnit nevýhodu extrémně dlouhých státních hranic ČSR. Orlické hory a Náchodsko, jimž je věnován 2. svazek úspěšné edice „Pohraniční pevnosti“, představovaly již od počátečních úvah o opevňování Československa jedno z klíčových míst naší obrany.
Svědčí o tom i skutečnost, že v prostoru mezi Zemskou bránou a Červeným Kostelcem mělo být vybudováno 155 objektů těžkého opevnění, z toho 126 izolovaných pěchotních srubů, jedna dělostřelecká pozorovatelna a 28 objektů v rámci dělostřeleckých tvrzí Hanička, Skutina,
Dobrošov a Jírova hora. Z tohoto počtu bylo 103 objektů zadáno stavebním firmám a 86 z nich do září 1938 skutečně vybetonováno. Kniha vypravuje jejich příběh na dvou stovkách unikátních dobových fotografií, z nichž velká část dosud nebyla publikována.
