Vladimír Ivanovič Vernadskij (1863–1945) patřil k mimořádným osobnostem vědy, jejichž odkaz přesahuje hranice oborů i států. Byl zakladatelem biogeochemie, klíčovou osobností vzniku moderní geochemie a radiogeologie, průkopníkem výzkumu radioaktivity. Svým pojetím
biosféry – dynamického celku, v němž jsou živá i neživá složka neoddělitelně propojeny – předznamenal vznik moderní ekologie a představil fascinující koncept noosféry, sféry rozumu, v níž se lidské myšlení stává planetární silou.
Tato kniha, první
původní česká monografie věnovaná Vernadskému, sleduje nejen jeho mimořádnou vědeckou dráhu, ale i širší intelektuální a etický rozměr jeho myšlení. Přibližuje Vernadského jako osobnost, která spojovala přírodní vědy s humanitními obory a vědeckou práci s morální
odpovědností. Autorka ukazuje, jak jeho ideály – přátelství, spolupráce a univerzální charakter vědy – ovlivnily jeho život i dílo, a proč je jeho odkaz aktuální v době, kdy lidstvo čelí klimatické krizi, ekologickým hrozbám i riziku jaderného konfliktu.
Kniha
nabízí čtenáři možnost pochopit Vernadského myšlenky v historickém i současném kontextu, sledovat jejich vztah k ruskému kosmismu a v širších souvislostech také k evropské filosofii i moderní ekologii. Zároveň otevírá otázky, které zůstávají živé i dnes: může člověk
překonat svou přirozenost, aby ulevil Zemi? Jakou roli hraje vědecké poznání ve vývoji biosféry? A jaký význam má etika pro skutečný pokrok vědy?
