Qušajrího pojednání bývá často pokládáno za nejoblíbenější i nejautoritativnější klasické shrnutí učení súfijů. Dodnes jej rádi využívají pro didaktické potřeby, neboť Qušajrí nezamýšlel pouze přehledně shrnout učení duchovních mistrů předchozích
generací, jejich pojmosloví i nauku o mystické cestě, nýbrž i přesvědčivě ukázat, že toto učení je plně ve shodě s islámem, jak jej chápali raní muslimové. Oba cíle se mu podařilo splnit na výtečnou, a tak se v jeho encyklopedickém díle přednosti apologetické snoubí s
přehlednou strukturou i výstižným výkladem stěžejních konceptů. Druhý díl českého překladu přináší nejobsáhlejší část Qušajrího sumy, a to výklad věnovaný jednotlivým etapám na mystické cestě k Bohu, jakož i souvisejícím morálně-psychologickým otázkám a
duchovním reáliím.
