Dom Samuel v úvodu této "rozpravy o prokazování milosrdenství" napsal:
Jako křesťan chci promluvit o tom, co nás oslabuje: naše chabá víra v křesťanskou rodinu, v níž děti vyrůstají a nalézají svou rovnováhu; náš zmatek pramenící z nespravedlivých činů některých
kněží; nedostatek upřímnosti, pomluvy a křivá obvinění; naše malověrnost, když přijde řeč na povolání, na řeholní či mnišský život.
Budu hovořit i o tom, co nás nese: milost pevného života modlitby; umění předávat zkušenost; váha otcovství; schopnost
odpouštět...
Nečekejte ode mě přesný plán. Spíš vnitřní návaznost, jako když se v rozhovoru volně střídají témata podle přání účastníků. Nejprve položím základy. Člověk je povolán k setkání s Bohem (v kapitole Mezi dvěma absolutny). Poté se zastavím u
současné společnosti a církve v kontextu morální krize (kapitola Křesťanská morálka: úzké dveře?). Rozeberu slogan "nulová tolerance" (Odložit strach) a povzbudím kněze (Křehkost kněží a síla milosti). Co nám poslouží v této souvislosti z náboženského hlediska? Dar
zasvěceného života (Zasvěcená čistota: její cena a její boj) a řeholní život (Řeholní povolání: choulostivá otázka svobody), které se musíme naučit předávat (Umění učitele a žáka; Být závislý na otci, být závislý na Bohu). Tato kapitola ústí v duchovní rozuzlení
problému díky milosrdenství a vzájemnému odpuštění. Což je téma ve skutečnosti probíhá jako hlavní vlákno celým textem. Nakonec problém nahlédneme z perspektivy církve (Údy jednoho Těla) a zakončíme dvěma kapitolami týkajícími se vnitřního života (Zdrávas, Maria,
…nyní… a "Nauč nás modlit se").
Předmluvu napsal kardinál Dominik Duka
