Kniha Češi, Evropa, smíření vychází z esejí a univerzitních přednášek, které Bohumil Doležal publikoval a přednesl v letech 1995–2005, a nabízí vše, nač jsou u něj čtenáři zvyklí: pevný myšlenkový a mravní základ, neuhýbavost, nekompromisní kritické vidění a
živý styl, prosycený osvěžující ironií. První část knihy pojednává o osobnostech, jež podle autora hrají zásadní roli ve vývoji českého politického myšlení: o Palackém, Havlíčkovi, Masarykovi, Rádlovi; druhá část je věnována období tzv. „demokratického
socialismu“ a jeho úskalím, přičemž zvláštní pozornost je tu věnována postavě Ferdinanda Peroutky; ve třetí části pak autor píše o nelehké koexistenci jednotlivých národů v prostoru střední Evropy a možných výhledech do budoucna. „Mé texty jsou z hlediska dnešní
historické vědy (tedy aspoň té české) zcela nevědecké. Jsem totiž přesvědčeným vyznavačem tzv. prézentismu. Prézentismus podle tvůrců toho termínu (aspoň u nás) nebere v úvahu, že určité ohavné zločiny (například masové vyhánění, vraždění, nelidské týrání a
zejména hromadné okrádání lidí) se nám dnes jeví tak, že se nám z nich chce zvracet, jen proto, že se na ně díváme našima dnešníma očima. Kdybychom se na ně podívali v historickém kontextu, který bere se vší vážností v úvahu i pohled těch, kteří je páchali,
dopracovali bychom se k historicky vyváženějšímu a vědečtějšímu pohledu a svět by byl rázem veselejší. (…) Toto pojetí vědeckosti mne poněkud zneklidňuje.“ – Bohumil Doležal Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky
