Pozoruhodná životopisná kniha prostřednictvím vzpomínek jediného člověka zachycuje velkou část naší novodobé historie. Vyprávění Jiřího Hejdy začíná v zákopech první světové války, pokračuje obdobím budování prvního samostatného státu Čechů a Slováků,
deziluzí z Mnichova a hrůzou následujících sedmi let, poválečným nadšením a novými iluzemi, jejich bolestnou ztrátou o tři roky později, absurdní temnotou padesátých let a naivními nadějemi Pražského jara. Následuje zamřelé teploučko normalizace... Život vypravěče
skončil v roce 1985. Na jeden lidský osud je toho dost a dost, i když jde o osud člověka opravdu neobyčejného. Snad právě proto jsou memoáry Jiřího Hejdy, ačkoli v nich několikrát opakuje "žil jsem zbytečně", jakoby podsvíceny neuhasitelným optimismem. Podnikatel, ekonom,
politik, novinář a spisovatel. Vystudoval práva v Praze (studia byla přerušena epizodou v zákopech první světové války). Činnost v nově vzniklé republice i později byla přepestrá - od práce v novinách (Československý deník, Tribuna, Přítomnost, Lidové noviny, České slovo)
přes pokusy o literární kariéru až po aktivity národohospodářské (tajemník zemědělské komory, profesor na obchodní akademii v Olomouci, vydavatel Hospodářské ročenky Českého slova), podnikatelsko-manažerské (generální sekretář, později generální ředitel ČKD, majitel
až do Února prosperující Továrny kuchyňských zařízení) a politické (autor poválečného hospodářského programu národně socialistické strany). Od roku 1946 až do svého zatčení byl členem Ústřední plánovací komise. Zatčení se uskutečnilo v roce 1949, kdy byl obviněn a o
půl roku později odsouzen v procesu s Miladou Horákovou. Jiří Hejda dostal doživotí, prošel Ruzyní, Pankrácí, Mírovem, Leopoldovem a Valdicemi a amnestován byl až roku 1962. Ve vězení skládal sonety, jež se učil nazpaměť. Po propuštění se rozpomněl na své literární
ambice, čemuž vděčíme také za vznik této jedinečné knihy.
Kniha se dočkala nového vydání, které přináší i některé dosud nepublikované texty i ukázku Hejdových sonetů psaných v komunistických lágrech.
