Moudrosti z časů, ve kterých jsme žili, se znovu a znovu objevují na naší cestě, abychom se moudrými stali i my. Mnozí je minou bez povšimnutí, mnozí se zastaví a žasnou nad tím, jak mohli tápat, nevidět. To, co je druhým skryto, může objevit jen naše vědomí. Nevědomost
chyb nečiní, přesto si je pečlivě zaznamená naše karma, a když přijde čas, jsme navráceni do téhož místa, k té samé zkušenosti, abychom pochopili. Naše podvědomí reaguje a my se často divíme, jak to, že nám připadá někdo nebo něco známé, i když to vidíme poprvé. Čas
v čase. Minulost v přítomnosti. Vědomé přijetí naší cesty za poznáním sebe samých určuje stupeň vyspělosti naší duše. Nikdo není lepší ani horší. Jsou jen vědomé a méně vědomé bytosti, které se nacházejí na stejném místě, na této planetě, ve stejném čase.
Každý máme svou cestu, každý hledáme její cíl. To mezi tím se nazývá život. Můžeme si navzájem pomoci, můžeme si také klást překážky. Každý se snažíme vyjádřit a něco po sobě zanechat. Dobro či zlo. Sebe samé. Stopy, které nás obsahují. Vejdou do nich mnozí,
kteří směřují ke svému cíli. Dostanou informaci, která je v daném místě uložená. Jak s ní naloží, je jen na nich samých.
