Kniha shrnuje hlavní výsledky pětačtyřicetileté práce ženevské psychologické školy. Jean Piaget v ní spolu se svou žákyní a nástupkyní na ženevské univerzitě podává syntetický obraz vývoje dítěte od narození do adolescence. Je to obraz plastický, bohatě
členěný a zároveň teoreticky podložený. Poskytuje ucelený pohled na vývoj lidského jedince a obohacuje novými hledisky jeho úvahy o výchovných cílech a prostředcích.
Jedná se o klasické dílo moderní psychologie, s nímž by se měl seznámit každý pedagog,
psycholog a student těchto oborů.
Jean Piaget (1896–1980), švýcarský psycholog, biolog, logik a epistemolog, známý především svými pracemi o vývojové psychologii. Stal se profesorem psychologie, sociologie a filozofie vědy na univerzitách v Neuchâtel, Ženevě a
Lausanne. Jako profesor posléze působil na pařížské Sorbonně, kde založil Mezinárodní centrum genetické epistemologie. Zároveň byl ředitelem Mezinárodní komise pro vzdělávání, jež se stala součástí UNESCO. Mezi hlavní přínosy Piagetovy práce patří jeho uspořádání
teorie kognitivního vývoje dítěte, který rozdělil do několika stadií. Patří mezi nejcitovanější psychology 20. století.
