Jsou místa na zemi, která jsou posvátná, jen si k nim dojít, nechat se jimi okouzlit. Rostou tu bylinky a ševelí vítr, jiskří prameny čistých studánek, svítí slunce a k odpočinku láká stín. Člověk se smí natáhnout do zelené trávy, zavřít oči a být chvíli sám
pro sebe. Obklopen radostí, která se zhmotňuje v ptačím zpěvu i zvonici na kopci. Jsou taková místa, která nás učí, léčí, přivedou k sobě. Jako bychom zde uchopili celou svou podstatu, od základu narovnali, vyživili kořeny. Tak jako moudře činili též předkové, zapředeni do
okamžiků plynoucího dne.
Vydejme se společně bylinkovými stezkami, s košíkem plným voňavých léčivek, zadělejme na mast, hojivou tinkturu, uvařme z rána uzdravující sirup. Pomalu plyňme v područí přírody, neboť je moudrá, dávající, laskavá a pro nás. Naučme
se opět číst v odkazech předků, pochopme zákony zrození a ticha, živme v sobě pohádky, zvyky a tradice, neboť jsou podstatou, jádrem i cestou. Cestou, která nás přivede na práh milovaného domu, k čistě prostřenému stolu, dlaním, které pohladí. Do zahrádek, kde kvete máta,
modravá chrpa, fialový sléz, kde to zní zpěvem a láskou k dobrému.
Zavřeme vrátka na petlici a vydejme se dále, do luk a lesů, hájů a luhů, napříč dalším štědrým bylinářovým rokem, který je opět naplněn poznáním a vůněmi.
