Monografie Eseje z pomezí představuje šest teoreticky ukotvených studií věnovaných konkrétní poesii jako specifickému intermediálnímu fenoménu operujícímu na průsečíku textu a obrazu, jazyka a vizuality, lineárního čtení a prostorové percepce. Texty reflektují genezi,
poetiku i ideová východiska tohoto směru, jenž vznikl v 50. letech 20. století jako reakce na jazykovou krizi poválečné avantgardy a jehož recepce v posledních dvou dekádách nabyla nové intenzity v kontextu digitální kultury.
Autor se soustřeďuje na distinktivní znaky
klasické konkrétní poesie a kriticky se vymezuje vůči jejím častým popularizačním dezinterpretacím, které ji zaměňují za vizuální poesii (zejména kaligramy), typografický experiment (typewriter art), konceptuální poesii či tzv. "vispo". Důraz je kladen na komparativní pohled,
který zohledňuje rozdíly mezi národními tradicemi (např. skupina Noigandres v Brazílii, Ulmer Textgruppe v Německu či britské konkrétní hnutí), a na analýzu estetických a mediálních strategií, jimiž se konkrétní poesie vymezuje vůči diskurzivnímu jazyku i klasické
typografii.
Eseje zároveň tematizují současné formy (post)digitální a kinetické konkrétní poesie a sledují jejich vztah k historickému odkazu - ať už ve formě přímé kontinuity, apropriace, nebo kritického přehodnocení. Kniha tak nabízí nejen historicko-poetologickou
syntézu, ale i přínos k širším diskurzům o intermediálních praktikách, materialitě textu a vizuální epistemologii.
