V českých zemích se na přelomu 19. a 20. století katolická víra snoubila s národním vědomím a s láskou k rodné zemi. V propojenosti náboženství a vlastenectví a sociálního cítění vzniklo prvotní sdružování katolicky cítících obyvatel měst a venkova. Kněz,
tovaryš, řemeslník, dělník, rolník i redaktor novin, ale i vlastenecký šlechtic stáli u počátku katolického politického sdružování a vzniku politického stranictví. Postavili hráz protináboženským a materialistickým tendencím, které pronikaly a ovlivňovaly soudobou
společnost. Proti kapitalismu a socialismu postavili sociální reformismus a solidarismus i vizi spravedlivé společnosti. Od samého začátku vycházela programová koncepce katolického stranictví z českého vlastenectví.
Z katolického spolkového hnutí se v několika
proudech postupně formovalo lidové a sociální hnutí věřícího lidu v českých zemích. Sjednocovací proces katolických stran završil na začátku 20. století vznik strany, která se v dalších letech a složitých dějinných obdobích stala oporou národních a politických snah a
státotvornou složkou českého stranictví.
