Kritické, resp. realistické myšlení je bezesporu nejcennějším výdobytkem dnes již mnohatisíciletého vývoje lidstva, je však vůči nekritickému myšlení stále v defenzívě. Autor knihy v dějinných souvislostech osvětluje, v jak ideově upadlém světě současný Západ žije.
Nový světový řád označuje za manýrismus dekadence, za rozbujelý iracionalismus potírající kritické myšlení. Spojení postmodernismu s neoliberalismem ve jménu pluralismu a svobody současného člověka znesvobodňuje, rozpolcuje ho a omezuje mu rozhled. Lidstvo sice již počínaje
starověkými mysliteli Mojžíšem, Konfuciem, Budhou a Sokratem zná univerzálně platné cesty ke zdravé a otevřené společnosti, avšak jít po nich je nesmírně těžké, neboť jsou neustále a převážně úspěšně zahrazovány irealisty. Jde o věčný boj pravdy s nepravdou a dobra
se zlem, neboť dobro může vyvěrat pouze z pravdivého poznání. Ideově nejdál lidstvo dospělo za modernismu navazujícího na osvícenství, reformaci a renesanci. Jak to dokládá druhá část knihy, sestavená z textů filosofa a religionisty Josefa L. Hromádky, v letech 1939-1947
profesora Princetonské univerzity, čelním představitelem modernismu byl v celosvětovém měřítku český polyhistor a politik Tomáš Garrigue Masaryk.
