Kamínky křoupou pod botami.Krajina mlčí a ověřuje Mestizovo odhodlání. Cesta za Karlazem vede skrz nelítostné písečné bouře, oblasti pouštního labyrintu, monumentální rokle a krátery, temná spáleniště a solné pánve.Mestizo ale v poušti není sám.Potkává poustevníky,
osamělé duše žijící v poušti. Přijímá ho společenství pouštních otců v osamoceném klášteře. Ale přestože jsou na jeho cestě tato setkání důležitá, každý krok musí udělat sám a sám v sobě musí najít přesvědčení, že cesta za Karlazem má smysl.Putuje sám až
na hranu pouště, do jejích hlubin a ještě dál, tam, kde se člověk sám stává pouští. Učí se, že poušť je místo, kterému nevládnou lidé. Je to místo, kde se člověk musí sklonit a naslouchat.Děj se rychle proměňuje. Poměrně civilní začátek postupně přechází do
surreálnější a duchovnější roviny. Tajemné prostředí odlehlé pouště zavede člověka do nitra lidské psychiky.
