„My nepotřebujeme slyšet o Ježíšovi. Chceme hrát karty!“ Udeřila pěstí do stolu a všichni lidé v sále zmlkli… Tváře farníků vyjadřovaly spravedlivé uznání, že dotyčná řekla nahlas to, co chtěli říct i všichni ostatní.Když se rozkřiklo, že hodlám zabrat na
pondělní večery farní sál, aby se tu mohl konat evangelizační program zvaný kurzy Alfa, vyvolalo to takový poprask, že jsem musel svolat mimořádné zasedání farní rady. A místo abych od záměru ustoupil, stál jsem si jako novokněz umíněně za svým. Neměl jsem ani jinou
možnost.Bůh naší maličké farnosti během oněch prvních pokusů oslovit i ty, kdo do kostela nechodí, nesmírně žehnal. Do roka k nám o pondělních večerech přicházelo víc než sto lidí, aby se seznámili s nabídkou evangelia. Lidské životy se začaly proměňovat. Konflikt
vzniklý kvůli hře v karty za to stál. (zkráceně z úvodu „Dům z karet“)Církev dostala jako hlavní úkol získávat učedníky, potažmo misionáře, a vycházet s radostnou zvěstí ke všem lidem. A to by mělo být někde vidět: v programech farností, ve finančních rozpočtech, v
personální politice. Kanadský kněz James Mallon nabízí řadu podnětů, jak dospět k tomu, aby se farnosti začaly probouzet.Kniha Proměna farnosti se stala záhy po vyjití bestsellerem, je překládána do mnoha jazyků a autor je zván na semináře doma i v zahraničí.
