Kniha se zabývá vztahem ústavy a práva Evropské unie.V případě jejich rozporu přináší argumenty pro přednost ústavy, pakliže jsou členské státy suverénními státy. Ústava je nejvyšší a základní právní pramen státu. V případě střetu hodnot obsažených v
ústavě členského státu Evropské unie a práva Evropské unie je střet nutno řešit podle obecného vztahu ústavního práva členského státu a práva Evropské unie. V Ústavě ČR je stanovena přednost ratifikovaných mezinárodních smluv před zákony. Tato přednost se však
nevztahuje na ústavní zákony. Opačná teorie přednosti práva EU před celým právním řádem členského státu, tedy i jeho ústavou, je založena na judikatuře Soudního dvora Evropské unie, nemá však oporu v mezinárodních smlouvách o Evropské unii.
Otázka přednosti
konkrétního právního řádu je spojena s otázkou suverenity. Pokud členský stát vstupem do Evropské unie neztrácí svou suverenitu, platí, že nad jeho nejvyššími právními normami – ústavou – nemůže být nadřazeno právo jiného subjektu, včetně Evropské unie. Pakliže
nadřadíme právo Evropské unie nad ústavy jejích členských států i bez souhlasu těchto členských států, vstupem do Evropské unie ztrácí členský stát suverenitu. Jelikož v přístupové smlouvě, kterou podepsala Česká republika před vstupem do Evropské unie, není stanoveno,
že Česká republika ztrácí svou suverenitu, a rovněž tam není stanovena zásada přednosti práva EU vůči ústavním zákonům republiky, je Česká republika stále suverénním státem. Její základní hodnoty jsou vyjádřeny v ústavě a nepodléhají žádnému cizímu právnímu
řádu.
