Čím více se v katolické církvi doceňuje význam obdarování, která každý křesťan dostává, tím více je také třeba mluvit o úkolech, které z toho v oblasti pastorace plynou. Nejde zdaleka jen o opakovaně konstatovaný nedostatek kněží v mnoha zemích, ale o zodpovědné
využívání Božích obdarování pro život církve. Všichni pokřtění mají účast na kněžském, prorockém a královském úřadě Kristově. Z toho plynoucí uschopnění a úkoly neplatí jen pro nositele služebného kněžství, ale adekvátním způsobem pro všechny. Nejde o
"klerikalizaci laiků", ale o co nejplnější život mystického těla Kristova, jehož jsou biskupové, kněží, jáhni, řeholníci, řeholnice a laici údy. Proto se jeví jako potřebné zabývat se pastorální teologií v takovém úhlu pohledu, který laikům ozřejmuje pastoraci v církvi
a současně pobízí k podílu na pastorační činnosti, která by měla základy v pastorální teologii, přiměřené životním rolím laiků.
