Monografie je zaměřena na institucionální, personální, teoreticko-metodologický i obecně epistemologický vývoj etnologie (národopisu, etnografie a folkloristiky, sociokulturní antropologie) v českých zemích ve 2. polovině 20. století s přihlédnutím k evropskému a světovému
vývoji těchto oborů. Jedná se o vůbec první moderní popis a analýzu vývoje etnologie jako svébytného vědeckého oboru s vlastní vnitřní dynamikou, který se v Československu vyvíjel po roce 1945 ve zcela specifických kulturních, sociálních i politických podmínkách
totalitární společnosti a ideologie. Vývoj oboru je pojednán jako komplexní proces, kde vedle sebe existovaly oficiální proudy vědy a sféra tzv. badatelských nik vyznačujících se značnou mírou kreativity a vědecké svobody. Dynamika jejich vzájemného střetávání a
ovlivňování pak definovala vývoj české etnologie ve 2. polovině 20. století na úrovni akademického sboru (vysoké školy, AV ČR) i v podobě aplikované disciplíny (muzea a skanzeny, lidová umělecká výroba, folklorní festivaly).
