Někomu by se mohlo zdát, že architektura je vůči ideologii a politice, tedy společenskému procesu, ve své podstatě imunní, že musí být chápána pouze jako umělecké dílo. Vždyť přece architektura znamená stavební umění a dokonce i uznávaný římský architekt Marcus
Vitruvius Pollio, zvaný Vitruv, nazval architekturu "matkou umění". Ale opak je pravdou.
Architektura se projevuje v jednotlivé budově, komplexu budov, sídlištích nebo celých městských zástavbách a je ovlivňována nejen klimatickými, technickými a ekonomickými parametry,
nýbrž i právními, náboženskými, politickými a dalšími společenskými skutečnostmi.
A architektura třetí říše nebyla výjimkou. Velmi silný, mnohdy až tragický vliv na ni měla nacistická ideologie a kult osobnosti "führera". Svůj prostor zde dostala i zločinná a
nenávistná rasová politika, zdůrazňování "výjimečnosti" německého národa a zatracování jiných ras, či národů a jejich kultury, v tomto případě stavební. V architektuře třetí říše se stejně jako i v jiných oblastech života odráží princip preferování zájmu celku,
který samozřejmě definuje NSDAP, nad zájmem jednotlivce, který, když se nepodřídí, je v lepším případě vyřazen z kolektivu, v horším případě potrestán. Tento přístup je patrný třeba ve výstavbě tzv. "malých říšských osad/sídlišť", budovaných podle jednotného
vzoru pro "blaho národa". "Výjimečnost" německého národa je ztvárněna především v monumentálních stavbách, které jsou charakteristickým znakem všech totalitních režimů.
Ale i v architektuře třetí říše lze nalézt něco alespoň trochu pozitivního. Je to přístup k
zachování rázu dané krajiny - Bavorsko, Dolní Sasko, Franky atd. - výstavbou budov vycházejících z místního koloritu a jejich citlivým začleněním do kulturní krajiny, zamezení stavbám sice účelných, ale do rázu a obrazu krajiny nezapadajících budov a budování moderní
komunikační sítě, jejíž páteř tvořily říšské dálnice s komplexním vybavením.
Vydáním této dobové obrazové publikace jsme chtěli čtenářům předložit další střípek do mozaiky obrazu nacistického Německa a svým způsobem je donutit k přemýšlení nejen nad
tragickou minulostí, ale i nad poselstvím, které nám zanechala proto, abychom její chyby už nikdy neopakovali.
