Horkého léta roku 2010, kdy evropskou část Ruska zachvátily požáry, přijíždí ze Sibiře dvacetiletá dívka, aby se setkala se svým otcem, kterého neviděla deset let. Vyrážejí spolu na dalekou cestu jeho kamionem a jejich cílem je nedozírná step na jihu země. Otec, který to
nehostinné prostranství považuje za svůj domov a jediný majetek, by se o něj s dospělou dcerou rád podělil. Avšak rodačku z tajgy otevřená krajina spíš děsí a je jí cizí. A cizí je jí i otec. A tak se cestou v kabině kamionu snaží pochopit, kdo je ten předčasně zestárlý
muž, kterému ze zvyku říká tati, a přemýšlí o dětství, které s ním prožila na sibiřském maloměstě devadesátých let, o romantizovaném světě zločinu, ke kterému otec patřil, o nemocech, o kterých se raději mlčí, o rodné zemi, která si neví rady se svou vlastní
minulostí.brStep je druhá část autofikční trilogie, která vypráví o autorčiných zemřelých blízkých i o ní samotné. Ránu i Step protíná téma lesbické identity. Dávají nahlédnout i do dětství a rané dospělosti a zprostředkovávají čtenáři prožitek odlišné
sexuální orientace v netolerantní společnosti.brbrO autorce:brbrOksana Vasjakinová (1989) je ruská básnířka a prozaička. Narodila se v sibiřském městě Usť-Ilimsk. Vystudovala Literární institut Maxima Gorkého v Moskvě (2016). První básnickou sbírku Ženská próza (Ženskaja
proza) vydala v roce 2016. Se svou poezií se dostala do užších nominací několika významných ocenění a obdržela básnickou cenu Licej (2019) za rozsáhlou báseň Když jsme žili na Sibiři (Kogda my žili v Sibiri). V roce 2019 jí v nakladatelství AST vyšel cyklus Vítr zuřivosti
(Vetěr jarosti) o ženských obětech sexuálního násilí. Její prozaickou prvotinou je román Rána (Rana, 2021, česky 2023) o matce trpící rakovinou. Step (Stěp, 2022) na ni navazuje. V březnu 2023 Vasjakinová vydala závěrečný text této prozaické trilogie, román Růže (Roza),
který vypráví o tetě z matčiny strany, jež trpěla tuberkulózou. V poslední knize O čem přemýšlím (O čom ja dumaju, 2024) se autorka vrátila k poezii.
