Soubor povídek Katka, Julie a jiné terapie představuje závažnou výpověď o současném světě nahlíženou z perspektivy autora, kterého nouze naučila nejen housti, ale i lhát, hrát si a také se smát.
Jádrem knihy je několik desítek krátkých prozaických útvarů, které
bychom mohli vnímat jako skici velkých příběhů, tedy jako velmi zhuštěné povídky nebo romány, ale také je můžeme vnímat jako básně v próze. Tomáš Vaněk se v těchto textech snaží udržet čtenářovu pozornost pomocí všech jemu dostupných prozaických i básnických
prostředků, vědom si toho, že čas se dnes lidem hodně prodražuje a málokdo je ochoten si ho vyhradit na čtení. Tyto texty jsou zamýšleny téměř jako očkování živou kulturou, jako ochutnávky obrazotvornosti nebo zvukomalebnosti jazyka, jako lest nebo past.
Čtenář se k nim
může vracet a nalezne v nich krásu poetického jazyka tam, kde původně viděl jen velkou odvahu nebo upřímnost autora nebo nějaký vtip. Tak se mu texty, které ve své zhuštěnosti představují okna do jiných světů, stanou nesamozřejmými průvodci po jeho vlastním životním
dobrodružství.
