Nová kniha zakladatele moderní české hudební publicistiky Lubomíra Dorůžky (* 1924) navazuje na jeho knihu Český jazz mezi tanky a klíči 1968-1989. Věnuje se jednak významným zahraničním osobnostem, které v současném jazzu určují vývoj, a především pak českému jazzu po
roce 1989. Dorůžka do současného kontextu zasazuje tvorbu starší generace Emila Viklického, Milana Svobody a Jiřího Stivína a srovnává ji s nejpozoruhodnějšími osobnostmi současného mladého jazzu: varhaníkem Ondřejem Pivcem, klavíristkou Beatou Hlavenkovou, kontrabasistou
Jaromírem Honzákem a mnoha dalšími. Díky vědomí souvislostí a neobvyklé erudici a rozhledu zde Lubomír Dorůžka s přesností historika a jedinečným osobním vkladem mapuje vývoj tuzemské hudby, rozkrývá její inspirace, nachází styčné body s minulostí a přitom nezapomíná
ani na ekonomickou stránku věci či na poslední vývoj na klubové a festivalové scéně . Ve svých šestaosmdesáti letech tak předkládá čtenářům nejucelenější mozaiku současného českého jazzu, jaká v naší polistopadové hudební publicistice vznikla.
