Kniha Perzekuce a umění psát, již mnozí znalci Straussovy filosofie považují za jeho vůbec nejdůležitější dílo, je souborem esejů, jež spojuje téma vztahu politiky a filosofického spisovatelství. Leo Strauss ukazuje na výkladu děl tří židovských myslitelů (Maimonides,
ha-Levi, Spinoza), že vznik řady filosofických spisů, včetně těch náležejících do hlavního kánonu západní tradice, byl zásadně ovlivněn snahou jejich autorů vyhnout se politickému pronásledování. Tato snaha vedla k vytvoření specifického umění, jež autorovi umožňuje
sdělit, co sdělit chce, aniž by to přitom - s ohledem na politickou situaci - musel říkat otevřeně. Toto spisovatelské umění, jež je vlastní celé tradici politického myšlení až do osvícenství, zahrnuje kombinaci spolehlivé komunikace se znalým čtenářem a dovedného
skrývání důležitých částí nauk, zvláště těch, které mohou být považovány za neortodoxní.
