Krize republiky je soubor čtyř textů, v nichž Hannah Arendtová zkoumá krizové události a vývoj politického života ve Spojených státech v 60. a 70. letech 20. století a jak tento vývoj ohrožuje americkou (a obecně demokratickou) formu vlády, nebo naopak jakým způsobem do ní
zapadá. V úvodním eseji s názvem "Lhaní v politice" analyzuje případ tak zvaných "Pentagonských dokumentů", které odhalily taktiku rozhodovacích procesů na nejvyšších místech americké politiky během války ve Vietnamu, a zabývá se důsledky dnes tak aktuální proměny politiky
v pouhou arénu, v níž dochází pouze k vytváření určitých obrazu a k budování vztahů s veřejností. Druhý text, který už svým názvem "Občanská neposlušnost" odkazuje k eseji Henryho Davida Thoreaua, se pokouší o rozbor různých amerických protestních a opozičních hnutí
na pozadí demokratického právního systému a americké tradice odporu a "sdružování". V obecnější studii "O násilí" Arendtová otevírá problém povahy, příčin a významu násilí v druhé polovině 20. století a jeho vztahu k moci, politice a válce. Doplňkem k této studii je
závěrečný rozhovor "Myšlenky o politice a revoluci". Ve všech těchto textech sice Arendtová definuje a objasňuje dobové zájmy a obavy Američanů, nicméně její závěry a poselství právě tak nadčasově zahrnují současné problémy demokratických politických systémů.
